Europe-LAND je evropský výzkumný projekt, který financuje Evropská komise. Program Evropské unie Horizon Europe. Běží déle než 48 měsíců, 13 partnerz 12 členských států EU (Německo, Řecko, Estonsko, Dánsko, Portugalsko, Itálie, Rumunsko, Polsko, Lotyšsko, Slovensko, Rakousko, Česká republika).
Kromě toho jsou do projektu Europe-LAND zapojeni dva přidružení partneři (Finsko, Litva).
Usnadnit cílené zásahy do využívání půdy v Evropě rozšířením našeho chápání toho, co je hnací silou a motivací pro rozhodování o využívání půdy, s cílem získat národní, regionální a celoevropskou vizi, která podporuje politické cíle, jako je zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se jí, jakož i zachování biologické rozmanitosti.
V rámci projektu Europe-LAND budeme pokračovat v provádění souboru analýz na národní úrovni (např. harmonizace roztříštěných údajů) a průzkumů využití půdy, které budou realizovány prostřednictvím osmi místních případových studií jako demonstrátorů, jakož i v komplexním budování kapacit s cílem určit, vyvinout, otestovat a zavést integrované nástroje pro zlepšení porozumění hnacím silám, které stojí za rozhodnutími o využití půdy, jakož i informovanosti a zapojení zúčastněných stran v souvislosti s výzvami týkajícími se změny klimatu a biologické rozmanitosti v Evropě.
Europe-LAND bude měřit, jak aktéři na různých organizačních úrovních využívají půdu a co je vede k jejich chování. Toto chování bude dále zkoumáno analýzou rozhodování, které stojí za tímto chováním, faktorů, které toto rozhodování ovlivňují, a role změny klimatu a výzev v oblasti biologické rozmanitosti při rozhodování o způsobu využívání půdy. Budeme mal očekávané budoucí vzorce využívání půdy, rovněž porovnáme minulou a současnou situaci i budoucí trendy. Přidáme další kvalitativní rozměr prostřednictvím empirické analýzy případových studií Europe-LAND a vytvoříme a otestujeme konceptuální telecouplingový rámec pro analýzu strategií využívání půdy. A konečně, speciální sada nástrojů umožní zúčastněným stranám projektu, jako jsou tvůrci politik, úřady, regulační agentury, zemědělské svazy a zemědělské organizace, inženýři územního plánování, nevládní organizace a další, identifikovat z prostorového i časového hlediska, jak mohou plánované akce ovlivnit současné a budoucí využití půdy v daném regionu.
Syntéza, propagace a rozšiřování výsledků projektu budou zajištěny prostřednictvím pevného souboru informací, komunikace a rozšiřování, jakož i budování kapacit k překlenutí rozdílu mezi teorií a praktickými inovacemi. Europe-LAND bude motivovat zúčastněné strany, aby se aktivně zapojily do akcí projektu zaměřených na budování kapacit, a získaly tak nové znalosti, zvýšily povědomí o problémech spojených se změnou klimatu a biologickou rozmanitostí a seznámily se s inovativními přístupy k udržitelnějšímu využívání půdy a hospodaření s půdou v celé Evropě.
Europe-LAND se řídí metodologickým přístupem, který umožňuje propojit analýzy na národní úrovni s konkrétními místními příklady. Pomocí participativních přístupů konsorcium vytvoří komplexní hodnotící rámec založený na ekologických, klimatických, sociálních, ekonomických, technických a politických aspektech, jehož cílem je umožnit vhodné územní plánování a strategii ve vztahu ke změně klimatu a politice životního prostředí.
Naši práci jsme rozdělili do několika pracovních balíčků, jak je znázorněno níže:
- WP 1: Koordinace, řízení a správa projektu (vedoucí pracoviště: Univerzita aplikovaných věd v Hamburku)
- WP 2: Odhalení chování v oblasti zemědělského využívání půdy a jeho hnacích sil v Evropě (vedoucí pracoviště: Kodaňská univerzita)
- WP 3: Povědomí o rozhodnutích o využívání půdy v souvislosti se změnou klimatu a biologickou rozmanitostí (vedoucí pracoviště: Geografický ústav Rumunské akademie)
- WP 4: Mapování budoucích očekávaných vzorců využití půdy a půdního pokryvu v souladu s dlouhodobými cíli (vedoucí: Lotyšská univerzita)
- WP 5: Podpora úsilí o zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se této změně a tvorba politiky v oblasti biologické rozmanitosti (vedoucí pracoviště: Slovenská zemědělská univerzita v Nitře)
- WP 6: Soubor nástrojů EUROPE-LAND: (Vedoucí: Aristotelova univerzita v Soluni)
- WP 7: Informace, komunikace, rozšiřování a budování kapacit (vedoucí pracoviště: Univerzita aplikovaných věd v Hamburku)
Jako průřezový prvek bylo vybráno osm případových studií z různých částí Evropy, které zahrnují biosférické rezervace a platformy LTSER. Zatímco biosférické rezervace připomínají místa pro testování interdisciplinárních přístupů k pochopení a řízení změn a interakcí sociálně-ekologických systémů, dlouhodobý výzkum ekosystémů je další podstatnou součástí celosvětového úsilí o lepší pochopení ekosystémů. Případové studie projektu Europe-LAND, které dostatečně pokrývají různé evropské regiony, slouží k ilustraci široké škály kontextů a proměnných využití půdy, z nichž lze vyvodit cenné poznatky pro udržitelné využívání půdy. Kliknutím na níže uvedené záložky se dozvíte více informací o jednotlivých regionech případových studií.
LTSER Region Eisenwurzen, Rakousko (AUT)
Studijní oblast Eisenwurzen o rozloze 5 904 km2 se vyznačuje různorodou krajinou od nížin na severu až po vysokohorské pohoří v centru (až 2 445 m n. m.). Podnebí je kontinentální, teploty se pohybují od -1,1 °C do 9,6 °C a roční úhrn srážek se pohybuje od 730 mm do 2 202 mm. Využití půdy je různorodé, na severu se intenzivně pěstuje obilí, v kopcovitých a horských oblastech jsou významné lesy a pastviny.
Region zahrnuje 91 obcí s 311 243 obyvateli a má soustředěné sídelní oblasti na severu a jihu se socioekonomickými centry v okolí Steyru a Wieselburgu. Region se vyznačuje turistickým ruchem zaměřeným na přírodní zážitky, nachází se zde dva národní parky (Kalkalpen a Gesäuse) a přírodní a geopark Steirische Eisenwurzen. Turistický ruch v regionu je historicky spjat s těžbou železa a klade důraz na "železnou cestu" (Eisenstrasse) a tradice horských chat, které jsou od roku 2018 uznány za kulturní dědictví UNESCO. K výzvám patří emigrace z horských oblastí, opouštění odlehlých zemědělských pozemků a přechod k ekologické produkci. Klimatické změny ovlivňují region, prodlužují vegetační období a zároveň představují výzvu v podobě rostoucího počtu extrémních jevů ovlivňujících zemědělství.
Krkonoše. Národní park, Česko (CZE)
Krkonoše na česko-polské hranici jsou izolovaným horským ostrovem uprostřed nížin a pahorkatin střední Evropy. Přírodní zákonitosti a procesy v kombinaci se staletým hospodářským využíváním krajiny člověkem vytvořily mimořádně pestrou mozaiku prostředí - krkonošské lesy (dominantní ekosystém, zejména smrkové porosty), louky a mokřady na úpatí a svazích hor, divoké alpínské louky, alpínské trávníky a unikátní ekosystém reliktní arkto-alpínské tundry na nejvyšších hřebenech. Pro zachování velkých přírodních hodnot byl v roce 1963 vyhlášen Krkonošský národní park. Posláním Krkonošského národního parku je vedle naplňování dlouhodobých cílů ochrany také využívání tohoto území pro přírodě blízké turistické aktivity, a to způsobem, který není v rozporu s dlouhodobou ochranou národního parku.
Příroda a krajina Krkonoš jsou poznamenány staletími lidské přítomnosti. Kdysi byly střediskem horského zemědělství, ale úpadek pastevectví v polovině 19. století vedl k přeměně horských chat na rekreační chalupy. V nadmořské výšce nad 1000 m se vyskytují izolované horské chaty a boudy, zatímco obytné budovy se shlukují v horských střediscích a jsou roztroušeny na svazích. Krkonoše jsou dnes vyhledávanou oblastí letní i zimní turistiky. Díky své poloze, snadné dostupnosti a dobré turistické infrastruktuře patří mezi pět nejnavštěvovanějších národních parků na světě. Navzdory statutu národního parku je nutné o území pečovat. Management a intenzita péče se v různých částech Krkonoš liší s ohledem na vyhlášená ochranná pásma.
Okres Saaremaa, Estonsko (EST)
Kraj Saaremaa, jeden z 15 estonských krajů, se rozkládá na ploše 293 832 ha, včetně ostrova Saaremaa (2 673 km²) a menších ostrovů jako Muhu, Ruhnu, Abruka a Vilsandi. V roce 2022 zde žilo 31 292 lidí, což představuje 2,4% obyvatel Estonska. Západoestonské ostrovy jsou nízko položené roviny s vápencem jako základní horninou, vyznačující se specifickými biotopy, jako jsou almary a zalesněné louky. Tradiční způsoby hospodaření upadly, což vedlo k zarůstání stanovišť, která se nyní snaží obnovit. Region se pyšní chráněnými oblastmi a vysokou přírodní hodnotou, s nejvyšším podílem ekologického zemědělství v Estonsku. Uvažuje se o vyhlášení biosférické rezervace UNESCO.
Vzhledem ke své jedinečné přírodě klade region důraz na udržitelné ekonomické aktivity, zejména ekologické zemědělství a cestovní ruch, aby zachoval přírodní hodnoty a podpořil místní příjmy.
Biosférická rezervace Schorfheide-Chorin, Německo (GER)
Biosférická rezervace Schorfheide-Chorin, s rozlohou 1 291 km² jedna z největších chráněných oblastí v Německu, byla v roce 1990 vyhlášena biosférickou rezervací UNESCO. V severní části v Uckermarku převažuje orná půda s mnoha jezery, zatímco jihozápadní část se vyznačuje písčitými půdami a lesnatou krajinou. Třetinu lesních ploch biosférické rezervace pokrývají téměř přirozené smíšené bukové lesy, které jsou často protkány bažinami a prvky otevřené krajiny.
V regionu panuje přechodné klima mezi mírným oceánským a subkontinentálním podnebím s průměrnými ročními teplotami 8-9 °C a ročním úhrnem srážek 480-580 mm, což z něj činí jeden z nejsušších regionů v Německu. Snahy o ochranu přírody zabránily výrazným změnám vegetace a umožnily nárůst počtu velkých savců, zejména vlků. Mokřady a vodní plochy hrají zásadní roli při udržování ekologické rovnováhy a slouží jako životní prostředí pro rozmanité druhy rostlin a živočichů a také jako významný přirozený zásobník uhlíku. Lesy, mokřady a vodní plochy v rezervaci jsou známé jako útočiště ptactva a přitahují jak místní, tak stěhovavé druhy, což z ní činí důležitou zastávku pro migrující ptáky.
Bělověžský prales, Polsko (POL)
Bělověžský prales na polsko-běloruské hranici je jedinečný lesní komplex o rozloze 1 250 km² (580 km² v Polsku). Je posledním svého druhu v evropských nížinách a může se pochlubit rozsáhlými starými lesy a rozmanitými ekosystémy. V roce 1979 byl zapsán na seznam světového dědictví UNESCO a upozorňuje na terestrický ekoregion středoevropských smíšených lesů.
Les podporuje kompletní potravní řetězce s populacemi velkých savců a šelem. Budoucí využití půdy ovlivňují různé faktory, včetně chráněných území, demografických problémů, hospodářského rozvoje, chráněného území s omezujícími pravidly, rozvoje cestovního ruchu a kvality půdy. Zúčastněné strany, jako jsou lesní správy správy národních parků b, místní společnost, místní samosprávy, obyvatelé, nevládní organizace a turisté, mají různé zájmy. Minulé nástroje na národní a regionální úrovni byly zaměřeny na řešení sociálně-environmentálních otázek.
Biosférická rezervace Castro Verde, Portugalsko (POR)
Biosférická rezervace Castro Verde o rozloze 567,2 km² ve vnitrozemí jižního Portugalska se vyznačuje časoprostorovou krajinnou mozaikou, která je dokonale přizpůsobena ekologickému složení území a lidským činnostem, které se zde odehrávají Zemědělství a chov hospodářských zvířat jsou pro kulturní a environmentální charakteristiky regionu zásadní, neboť se zde pěstují rozsáhlé obiloviny a travnaté plochy známé jako obilné stepi. Tento agroekosystém, jehož kořeny tkví v tisíciletém vztahu člověka a přírody, čelí ohrožení v důsledku ekologických problémů a ekonomických faktorů. V tomto regionu se rovněž nachází těžební průmysl, zejména důl Neves-Corvo, který poskytuje pracovní místa a podporuje místní ekonomiku.
Navzdory zranitelnosti obilné stepi podporují bohatou biologickou rozmanitost a hostí ohrožené stepní ptáky, jako je drop velký, drop malý a poštolka obecná. Případová studie se zaměřuje na pochopení dopadu agroenvironmentálních opatření na zemědělskou produkci a biologickou rozmanitost v rezervaci. Analýza historických dat, včetně 30 let prvního zonálního plánu v Portugalsku, zahrnuje konstrukci geodatabáze ze snímků dálkového průzkumu Země, map půdního pokryvu a informací o polních parcelách. Cílem studie je odhadnout minulé, současné a budoucí ekosystémové služby a biologickou rozmanitost podle různých scénářů využití půdy, hospodaření a změny klimatu. Participativní metodiky určí budoucí očekávání, antropogenní hrozby a interakce mezi člověkem a divokými zvířaty, což přispěje k osvětovým akcím.
Brailské ostrovy, Rumunsko (ROM)
Ostrovy Brăila se nacházejí v jihovýchodním Rumunsku, mezi hlavními rameny Dunaje. Studovaná oblast má rozlohu přibližně 97 000 hektarů a zahrnuje dvě odlišné oblasti: převážně zemědělskou oblast, Velký ostrov Brăila (více než 71 000 hektarů), a chráněnou mokřadní oblast, přírodní park Balta Mică a Brăilei (24 100 hektarů).
Na ostrově Big Brăila došlo během komunistického období k významným změnám ve využití půdy a jejím pokryvu, a to přeměnou mokřadů na zemědělskou půdu. V současné době tvoří orná půda více než 72% celkové rozlohy, přičemž se zde nachází největší zemědělská farma v Evropě (přes 56 000 ha). O území ostrova se dělí dvě obce, v nichž žije přibližně 3500 obyvatel (2023). Hlavní hospodářskou činností je zemědělství, v němž převažují obiloviny.
Přírodní park Balta Mică a Brăilei je mokřadem mezinárodního významu zařazeným na seznam RAMSAR (od června 2001) a lokalitou Natura 2000 od roku 2008, v jehož krajině převažují vodní (jezera, vnitrozemské potoky, vodní plochy) a lesní ekosystémy. Hlavními aktivitami jsou cestovní ruch, plavba, rekreace/sport, rybolov a pastevectví. Více než 90% z celkové rozlohy přírodního parku Balta Mică a Brăilei je ve vlastnictví státu, zbytek je soukromý.
LTSER Trnava, Slovensko (SK)
LTSER Trnava se nachází na jihozápadě Slovenska a zahrnuje jedno město (Trnavu) a 22 venkovských obcí o celkové rozloze 364 km². Trnava slouží jako správní centrum kraje a je centrem pro obyvatelstvo, obchod a průmysl. Samotný LTSER charakterizuje oblast poznamenanou intenzivní průmyslovou a zemědělskou činností, což vede ke specifickým environmentálním problémům, jako je vysoký stupeň znečištění životního prostředí a degradační procesy ovlivňující zemědělskou půdu.
Významným problémem v oblasti životního prostředí je využívání nejúrodnějších půd pro výstavbu průmyslových parků, což představuje významné ohrožení ekologické stability regionu. Oblast se potýká s nízkým stupněm ekologické stability, což zdůrazňuje potřebu udržitelných postupů a environmentálního řízení.